Dezert
16.05.2012
Kuchař z Doks má desku remixů, jmenuje se Dezert.
S Jakubem jsme udělali Nůž.
http://soundcloud.com/kittchen/03-nuz-ille-canny

Celý článek
Kuchař z Doks má desku remixů, jmenuje se Dezert.
S Jakubem jsme udělali Nůž.
http://soundcloud.com/kittchen/03-nuz-ille-canny

V neděli jsme byli v Budějovicích s Kašpárkem v rholíká, chci říct v rohlíku, dále jen KvR. A je to čím dál lepší. Zábavné a vůbec. Urval se mi knoflík, roztrhly silonky, což je ale za A) normálka, protože silonky jsou hned za jídlem nejspotřebnější věcí, co znám. Nechápu, kdo vymyslel silonky, je to lautr tenký, k ničemu na zahřátí, průhledný a trhá se to nadranc, jen za to vezmeš jako normální člověk, protože člověk nemůže být pořád jenom víla rozpuštěná v cukru. Za B) v pořádku, protože hororová pani se škraboškou a havranem by jiný než roztrhaný punčocháče ani mít neměla, to dá snad rozum. Dobíhající adrenalin mě dnes budil ze spaní a zdál se mi blíž nespecifikovaný divný sen. Tyvole, ty jeden plechovej joudo! Právě teď se totiž můj minirobot na klíček, co chodí a drnčí, JEN když ho natáhnete, dal SÁM OD SEBE do pohybu. Z toho mě málem trefil šlak. Doufám, že se nezačne ještě nějak zvětšovat. Radši to milosrdně uzavřu s tím, že je čas jít na nový film T.B. A tohle opravdu nebyl oslí můstek, jakkoliv to tak může vypadat, toto se opravdu stalo a já se teď trochu bojím. Jinak se ještě stalo to, že jsem po dlouhé době napsala text k písničce. Je o malý holce, co si svý sny chce napořád zaznamenat. A tak to, co se jí ve snech zdá, pak ve dne hledá, sestavuje a filmuje a večer si promítá na zeď.
ta deska se mi líbí
tak například uplně boží je nástup na refrén v týhle písničce, to mám husí doháje kůži, to víte
http://www.youtube.com/watch?v=OmuyrkP3j2E
kde jsou hrdinové?
ve tmě.
http://www.youtube.com/watch?v=ij1QgoDSkSQ
Minulý týden kolem Kašpárka v rohlíku. Zkoušky, kostým, boty, trenky, podkolenky. Vrcholem byl nedělní křest v Retru. Závod mistrovství světa v jízdě na koloběžkách. Nový, bizarní a nezapomenutelný stejně jako pohled na moře dětí v molitanových čírech. Tohle jsou tak nabitý dny, že dokonce mívám tendence nevědět si s tím rychloběžným seznamem rady. Což je zřejmě taky důvod změny mýho bpm směrem nahoru. Poznám to podle toho, že když ve studiu jednu věc zrychlíme o patnáct oproti demu, nemám s tím problém, dokonce mě ta písnička pak víc baví. Prima, trochu to vypadá, že dokonce života nebudu zpívat jen ubulený songy.
Písně se posunují bokem od zajetých kolejí koncertních verzí a je to zábavný a inspirativní."Tohle sejvnu – kdybysme se proaranžovali do hajzlu, tak ať se máme kam vrátit", povídá v pondělí Dušan k Zapomenout. Maras skvěle kytaru a ukulele a basu. jo!
středa – koncert v roxy. Beze zbytku pozitivní zážitek. Na úvod s Jaromírem společná Katrin a duet, Dušan zázemí za pultem, starající se Vendulka, Priessnitz "potichu", lidi, co reagovali. Dva dny jsem pořádně nespala, jak jsem z toho byla nakoplá. Bylo to poprvý, kdy jsem na pódiu vědomě zachytila pocit, co se dá charakterizovat přibližně takhle: tak tohle chci a tady to máte.
čtvrtek – práce
pátek – studio
sobota – DV, Lípa, křest Vyjakomy, nový minipes (ki)Kina.
neděle - zkouška na Kašpárka v Kolíně. léto?
pondělí – ano léto. výlet za mámou do DV, rozhovory, zahrada, rebarborový koláč, (mámužvyjeto) zakufrování na cestě do Mirošovic, oheň, buřty, čarodějnice, průzračná noc, solární lampióny!
úterý – kolín kalina kašpárek srkaj chlazený budvárek

(polaroid ze stadiónu)
dneska v roxy. priessnitz ille
http://www.youtube.com/watch?v=xG_MKqxOFk0
neděle je něco jako Morrissey
http://www.youtube.com/watch?v=AS6B0GdCa9w&ob=av2e
Je pátek třináctýho, začínáme točit desku. Na úvod jsme si na youtubu pustili Marii Rosůlkovou a Josefa Kemra. Maras natočil první kytary a odjel zahrát Dartha Vadera na svatbu svých kamarádů. já se pokusila o první zpěv (chrapot fajn, ale vocaď pocaď), Dušan nahrál bicí na tamburínu a sešívačku.
Zaujala mě hudba Frankie Rose.
strašně krásný
Cirkus Cirkör a Rebekka Karijord
http://www.youtube.com/watch?v=1nOVc-iCyM8&feature=related
Pátek byl z prdele den pardon. Kadeřnice, nejen že mě nepříjemně tahala za vlasy, ještě mě rejpla do mateřskýho znamínka. Tím se předurčil směr, kterým se den bude ubírat. V zápětí mi tedy spadnul mobil do záchodu. A když jsme jeli na poslední zkoušku před nahráváním, zapomněli jsme vzít dema, takže jsme půl hodiny stavěli, zahráli si dvě, u kterých známe formu, zase jsme to sbalili a šli na pivo. Nezbývá než doufat, že tahle anarchie bude ku prospěchu procesu, nelpění zdar. Krátký pivo bio Oko – tam se to začalo zvedat. Blížící se virózu jsem se rozhodla už nepočítat. Půjdeme do studia, kde teď natáčel Václav Neckář Dobrý časy, z nich tam určitě něco zůstalo, ozvěna. Jsem zvědavá a těším se. Nahrávání desky je jedna z nejlepších věcí na světě.

Víkendová ověření:
1. okna do vnitrobloku. Vnitroblok je když: je tam klid, můžeš si na balkóně číst nebo klidně jen tak koukat, dole nikdo netúruje auta v dílně, netluče kladivem, ani nevypráví oplzlý fóry.
2. je jaro, pustim si Mňágu
Byli jsme na filmu, kdo zaznamenal post, co jsem smazala, tak měl štěstí na Fuku, kdo ne, tak si jeho recenzi může najít sám. Mě nakonec nějak začal štvát.
Film, jak už jsem teda předtím psala, mě bavil, ale ne tolik jako třeba Venkovský učitel.
Vypsaná fixa natočila k filmu malou desku.
jsi jako malý dítě mi v hlavě zní už čtyři dny.
Starší pán, nejdřív se ho leknu, je velký a v černém plášti, nechci, aby si ke mně sednul, natož si se mnou povídal.
"Mluvíte česky?
ajéje
kývnu a už v tom jedu
ukáže se ale , že jde z projekce z fesitvalu jeden svět, potřebuje to sdílet. tak s ním komunikuju, vzhledem k hodině a že se neznáme, raději poněkud úsporně.
Já mám doma takovej malej gobus a ta Evropa je fakt hrozně malá. Potřebuju si to tak dávkovat po kapkách, tak sem zašel tajhle na film.
Tady máte program, mám ještě jeden navíc.
Na zadní straně mě zaujme je slogan: Kdo jinému promítá, sám se taky dívá.
Pak zjišťuju, že kluci od Půlnoční mezitím dostali Anděla a i když to podle všeho byla letos zase fraška, stejně z toho mám velkou radost.
Zítra je pátek, nejdu do práce. Půjdu snad odpoledne do kina? Troufalé.
dobrou noc, lišky
Včera jsme byli na koncertě dEUS. Jsou kapely, které drží natolik pohromadě, že se rychle předurčí k tomu být hvězdama.
Ostatní se můžou nechat buď inspirovat, nebo o tom donekonečna vést chytré hovory.
jo!
Ondra Zátka si právě teď přišel k nám domů pro:
a) gramofón
b) botník
c) saxofón.
Kdo uhádne, vyhrává sadu barevných molitanových míčků.
Teď to bude znít trochu jako vytahování, ale dle mého je to, kromě toho že milá, také poněkud bizarní sbírka. Obsahuje: velkou kytku, víno, jedny zajícovy bílé uši pro radost – vystavila jsem si je v ordinaci v poličce, jsou dost pěkné a veselé, když se chce, pak tři obří čokolády a kakao.
Byla jsem nejspíš hodně hodná a mlsná. Když si budu dobře čistit zuby, tak ale žádný kaz mít nebudu.
"Je to skutečně jednoduché. Barvy dnů a melounů následují takhle:
Pondělí: červené melouny.
Úterý: zlaté melouny.
Středa: šedé melouny.
Čtvrtek: černé, bezzvuké melouny.
Pátek: bílé melouny.
Sobota: modré melouny.
Neděle: hnědé melouny.
Dnes bude den šedých melounů. Nejraději mám zítřek: černé, bezzvuké melounové dny. Když je krájíte, nevydávají sebemenší zvuk a jsou velmi, velmi sladké.Výborně se hodí pro výrobu němých předmětů. Pamatuji, že jeden člověk dělával z černých, bezzvukých melounů hodiny a jeho hodiny mlčely.Vyrobil šestery sedmery hodiny a pak umřel."