žvanit
27.01.2012

V pondělí jsme hráli před kapelou Haight Ashbury v Akropoli. Myslím, že se nám to povedlo. Hipíci z Anglie byli milí, jejich hudba mě nakonec sice moc nebavila, ale celkovýmu dojmu to vlastně moc nevadilo, byl to dobrý večer.  V práci mám novou sestřičku, vypadá, že bude docela šikovná a je to trochu pankerka, to se hodí. Od Katky (studentka stomatologie, co k nám taky chodí asistovat) jsem k vánocům dostala roušku s lebkama. Takže kdybysme měli společnou firmu, tak se to bude jmenovat dentalpunk haha. Povážlivě nám docházejí seriály (Sherlock a Big Bang.th.), takže budeme te´d hrát doma stolní hry. Nedávno jsme vytáhli Věž, co jsme dostali od Neuwerthů  a Jakub to točil a já to nevěděla a pak to pustil zrychleně, což byla docela velká legrace. Taky mi podruhé sundali rovnátka a teď nosím na noc průhledný dlahy, s kterýma se šišlá, jedno slovo bylo tuhle rozbuškou pro záchvat smíchu před usnutím. Uspořádala jsem si dema. Vytvořila jsem k tomu dům s přízemím, prvním a druhým patrem a podle rozdělanosti nebo (domnělého ) potenciálu hudební nápady zkoušené nebo zatím téměř nedotčené lifruju do jednotlivých pater případně do imaginárního suterénu – koše. Jakub tyhle dny hraje hru Skyrim, což mi dělá na jednu stranu radost, na druhou stranu trochu remcám, ale Bogues, který mi tuto hru ke koupi na Vánoce doporučil by mi na to řekl: já tě varoval. Takže ano, byla jsem varována, leč to nijak nesnižuje mojí potřebu mít řeči, když lítá mezi mamuty po fiktivním Islandu a postel vedle mě je prázná a studená. Ale hra to je pěkná, to nemůžu říct. Vlastně mám, byť zatím ne moc intenzivní, tendence si jí taky vyzkoušet. Dnes jsem byla po dlouhé době na výstavě. Nemám moc ráda shrnující megaexpozice. To pořád jenom chodíš a čumíš a bolej tě nohy a vůbec celá ta opulence dost bere zážitek, ale Reynek za to vážně stál. Škoda, že jsem tam šla takhle na poslední chvíli, bylo tam narváno, zas jsem ale viděla živou Danu Hábovou. Která tam bohužel potkala svoje dvě hlučné známé, báby, co pořád žvanily řeči jak prdel o tom, jak je to pracný a podívej, to hle jsou vlaštovky no a fakt, to muselo dát práce. V prodejně jsem koupila Cestovní deníky Františka Skály a ty se nám dle zběžného prolistování a četby v metru budou líbit. Zkusím Jakubovi navrhnout výměnu čtení a prohlížení těchto deníků před spaním za Skyrim. Možná vytvořím rozvrh, pondělí, středa Skyrim, zbytek týdne čtení na pokračování. V metru byl mladý bezdomovec se psem, když vytahoval Blesk, vypadla mu inzulínka, omluvně směrem ke spolucestujícím utrousil "já sem diabetik" a spolehlivě tím vyvolal dojem, že kecá, i když třeba vůbec nekecá. Večer jdeme na návštěvu. Dny jsou teď plné nejrůznějších povinností i zábavy.

čistý papír zmuchlejte a zase narovnejte
17.01.2012

pak se možná nebudete bát

Trampské sdružení Bedřicha Brda
11.01.2012

Trampské sdružení Bedřicha Brda mi na bandzone ille píše, že si s nimi mám dát u táboráku jitrnici. to je od nich pěkné. myslela bych si ale, že trampové jedí u táboráků spíš buřty, ale co já tomu tedy rozumím. bendžu zdar.

hoo
28.12.2011

tak na to se zkusim těšit. snad to klapne.

http://www.youtube.com/watch?v=p0hSWpgOjXE

VH
19.12.2011

á
14.12.2011

bé

nemůžeš tu hubu trochu víc votevřít?
02.12.2011

jeje!

http://www.youtube.com/watch?v=kKhFa3mj-Vk&feature=player_embedded#!

chemie
26.11.2011

Narazila jsem na ekodokument o ústecký chemičce z roku 2005. Obsahuje samozřejmě dost znepokojivé informace. Vlastně je to o něco horší, než jsem myslela. A je bohužel taky pravděpodobný, že od tý doby se pro eliminaci dopadů zdejších provozů na životní prostředí nic zásadního nestalo. Tam, kde jsem vyrůstala, jsme jí měli za rohem. Továrna v centru města. Únik chlóru? S tím se počítalo. Zamořená Bílina často měnila barvu, podle toho, jakou látku do ní vypustili. Ta je na tom teď už snad líp. Tenhle chemickej hnus je propojenej s jednou pozitivní věcí. Tady je skutečný industriální království. Zdroj inspirace. Houpací koně: Klíčová

Balónem
25.11.2011

Natočili jsme s Broskví písničku pro děti, je na týhle kompilaci. Podle mě jedna z nejlepších věcí, co Jakub složil.

třeba na island..

Každej do toho spadne koukám. Každej...
22.11.2011

Mám tu na bloguje.cz Zprávy. Takový Nomád píše: každej do toho spadne, kouká, každej. Má pravdu. Je to dost starej vzkaz a za tu dobu blogerský nutkání z velký části saturoval facebook. Do kterýho taky spadne dřív nebo pozdějc každej. Někdo má televizi, jinej facebook. Nebo oboje. Jsou dvě možnosti (pokud nepočítám tu nejlepší, a to vůbec si s tím nezačínat): buď úplně zrušit, anebo se pokusit svojí závislost ovládnout tak, že se jdeš podívat jednou denně, nebo dokonce jednou za pár dnů. Druhá možnost je samozřejmě náročnější. A tak jsem si řekla: zruším. Absolvovala jsem tedy potřebné kroky... no, na poslední chvíli jsem vycouvala s tím, že jsme se tam přece našli s nějakýma lidma, co jsme se dlouho neviděli a že je možný mít s nima aspoň takhle nějakej kontakt. Důvod dát si ještě jednu cigaretu nebo ještě jednu, tentokrát už opravdu poslední, kostičku čokolády se najde vždycky. Což mi připomíná, že máme v práci malinký čokoládičky ke kafi, který jsou tak strašně dobrý (stejně dobrý jako byly dřív čokoládky v adventních kalendářích! tak moc dobrý), že si někdy vezmu i tři za sebou jen tak bez kafe.

vyřazený hračky
21.11.2011

Oddělení hraček na blešáku v Berlíně mi připomnělo dávno známou věc: starý, odložený a rozbitý hračky bejvaj děsivý (panenky s vykroucenýma očima nebo utrženou hlavou), ale hlavně smutný

co jste si přivezli?
20.11.2011

Marlene Dietrich, tričko s holkou a Deus.

http://www.youtube.com/watch?v=l6SwB_ZQsq4&feature=relmfu

Berlín dnes večer
16.11.2011

Je zima, ale cyklisti nedbají. Nejsou tu skoro žádní chodci, venku jsou jen auta, zbytkoví a skoro neviditelní cyklisti bez helem (helem, co?), pak pánové s pivama před sámoškou a my čumící dva. U stánku s kebabem před hostelem je nonstop turistická fronta. Jinak je na Kreuzbergu v devět večer pusto a tma.

ve vlaku
14.11.2011

řekne: máš zimní obličej

odpoví mu: to je tím, že je zima jak v psírně

Pinback
11.11.2011

Právě jsem jednoznačně propadla kapele Pinback. Fousáč a jeho parta, jak řekl správně Jakub. Až jsem z toho, jakej je to pro mě objev, převrátila (prázdný) hrníček.

A hrajou v neděli v Praze!

první pohled:

fortress

wasted

dalekohledem svým
11.11.2011

Poslouchám dema ze soustředění. Není to špatný. Dokonce mi to přijde chvílema skvělý. A to má zásadní vliv na mojí motivaci, kterou jsem ztratila posledním nezdarem při domlouvání zkoušky. Dost možná jsem měla chuť s tím seknout. Říkám si: chci přece zpívat a hrát a ne se potýkat s neschopnostníma složkama každýho z nás. Ale jinak to holt asi nejde. Jestliže existujou kapely, vznikaj písničky a desky, tak je to nejspíš hlavně proto, že v těch kapelách jsou lidi, co cítí dost velkou lásku k hudbě, hm, a chtěj jí sídlet, že nemůžou prostě jinak než dokolečka překonávat rigidní překážky, přes který dávno nejede vlak.

pro starý kina má slabost každej
08.11.2011

nahřejvám si ruce pod tekoucí teplou vodou. je mi hrozná zima. jsem neobvykle unavená. pohybuju se někde mezi podzimním náběhem na rozladěnost a radostí. přesně nevím, co tam je. moc to ani nepozoruju, jenom vím, že se to děje. jednou pro vždycky si pamatuj: teplá voda na zahřátí rukou pomáhá prostě jenom dočasně. jde o povrchní zahřátí. je potřeba s chladem zatočit komplexně. půjdu si oblíknout mojí oblíbenou mikinu psychokovboj, s kterou jsem se tu už chlubila, ale protože jí mám čím dál radši, chlubím se znova. Možná jsem rozladěná z toho, že mi v práci nehraje pořádný rádio, chce to po mně nainstalovat nějakou věc, která nevim co znamená. tak jsem nechala sestřičku střelit od boku. no střelila rádio Blaník a to byste nevěřili (ale věřili), co se dneska ještě dá brát jako normálka. O to větší radost mi v tomhle hudebním marasmu udělala  tahle písnička. Na filmu jsem byla kdysi dávno v Hradci na Střelnici, jestlipak ještě existuje. v Ústí prej zrušili Hraničář, což je škoda, na druhou stranu je to zároveň možný podnět pro první melancholické texty školáků přestupujících na zdejší zastávce. tak bych to viděla.

ještě jsem si vlastně vzpomněla na tuhle krásnou. s televizí

myslím, že je z titulků. to dává smysl. bejvaj to působivý písničky.

a tak si přeju, aby byl soundtrack písniček z titulků filmů.

a úplněk se leskne v tvojí smutný sklovině
02.11.2011

to nic. přeslech z koncertu jedný ještě ne moc známý kapely z východních Čech. kluci jsou ale docela nadějný. podle včerejší návštěvnosti to vypadá, že jejich velkou  desku si koupí víc než jen hrstka skalních příznivců z rodného města.

vyměníš-li "smutný" za "zubní", dostaneš pravdu. vlastně se mi to ale hodí do krámu. koneckonců podzim je dost ujetej přes barvy a melancholii a vůbec všechno, takže snese i stejným způsobem ujetej renonc. prostě si v práci pomalu ničím sluch. možná je příčina i jinde. babička vždycky říkala: já tě slyšim, ale nerozumim. každopádně je zubní ordinace dost hlučné pracovní prostředí. A tak mám plán, vynález. Ten vynález se jmenuje selektivní sluchátka. Tyhle sluchátka budou reagovat na frekvenci savky (nejhorší peklo) a vrtačky přimknutím k uším. ne. ještě jinak. sluchátka bude mít lékař i pacient, současně na nich bude i mikrofón, aby navzájem mohli komunikovat. a taky si budou moc pouštět oblíbenou hudbu, každej svojí. zubař třeba Rammsteiny, aby to šlo dobře od ruky, pacient Enyu, aby byl klidnej a spavej.

támhle není vidět Ještěd
31.10.2011

Vymleto. Máme za sebou prodlouženej víkend, co měl náběh na režim turbo. Začalo to ve čtvrtek večer frontou před Lucernou na koncert PJ Harvey. Každý musel jít dvakrát. Poprvý nevěříš, že je to opravdu tvoje fronta, jdeš tedy až na konec, teda vlastně na začátek, aby ses pak u vchodu do Lucerny pokorně otočil a šel kolem stejnejch tváří zase zpátky, na konec/začátek. Koncert se nám dost líbil, co taky jinýho. Byla komorní a tajemná. Potom na chvíli do Baru. Pátek: spánek, koncert broskve v Jablonci, docela dobrý hraní, byť pro hrstku lidí. Pro podobný případy mají v klubu lidi ještě namalovaný na zdi. Docela to funguje, když koukáš do skoro prázdnýho sálu, pořád je to o trochu lepší než koukat do skoro uplně prázdnýho sálu. Sobota: koncert ve Vysoký lípě. Zabijačka. Guláš. Před náma kapela Vono si to sedne. K tomu zpruzelej zvukař  – no honem honem, po vás hraje ještě jedna kapela. Mixpult hned vedle bubeníka a napasovanej tak, aby zvukař během hraní buď byl jen v sále nebo jen u mixpultu, neřešitelná situace, odposlechy jsou epizodou z Hvězdných válek. Měla jsem chuť udělat vtip: prosím pana zvukaře, jestli by mi nemohl do odposlechu dát ještě trochu zpěvu. v průběhu našeho hraní navíc někdo omylem zapnul rádio na baru. to je tak nějak všechno. ale mlha byla tam i zpátky. a guláš byl vlastně taky dobrej.

sparta nebo slávie?
26.10.2011

jak kdy. normálka, odpověď holky. co chcete. povídám, že včera to byla sparta. hele, oslí můstek: včera totiž byl koncert Tata bojs na Spartě! Občas mě napadne, že tihle kluci představujou něco jako Rychlý šípy, jsou to správňáci, sympaťáci, plyšáci. Nemyslím to nijak zle, naopak, spíš mě provokujou tím, že maj všechno dotažený, vybroušený, dokonalý. A stejně dokonalá je i jejich schopnost znova překvapit. Ztraceni v překladu a dialog dvou lidí, kteří jsou si navzájem tak trochu mimo scénu, byl pro mě vrchol koncertu.

Nevím, jestli jsem to tady už jednou nepsala, moc vtipy nevyprávím, protože se jednak stydím a taky mám špatnou paměť, takže ani nevim, jestli už tu náhodou někde není. Přijde pán k zubaři, posadí se do křesla. Zubař řekne Jdeme na to, pane, a když se chystá vrtat, ještě se ho zeptá: jste sparťan nebo slávista?